top of page

texts/ catalogues

Katalog k výstavě Tišiny// Catalogue for exhibition Silent places, The Chemistry gallery 2023/CZ/ENG

k dostání v Chemistry gallery, Ovenecká 17, Praha 7 // on the request in the Chemistry gallery Ovenecká 17, Prague 7

texts Petr Vaňous, in CZ and ENG

335236470_192304216770643_3062395866863231285_n.jpg
331458000_588024829874757_2041592178554165656_n.jpg
331473055_1698826640564073_5864642063129309462_n.jpg
331531105_596290822076075_6003656037284236329_n.jpg
331498446_1199674254065105_1404125040676829442_n.jpg

Interwiew with Lenka Dolanová in my studio, 2019 -

Interwiew with curator Petr Vanous in 2017 -

word file(czech)

Petr Vaňous - Odraz stanoviště - Galerie Vyšehrad, 2019

Petr Gruber se od počátku své malířské dráhy věnuje tematizaci současné krajiny. Je to však aktualizované pojetí  krajinného okamžiku in situ. V tom , co se snaží zpřítomnit prostřednictvím malby, se výrazově ocitá blízko filmovému scénáři, který si hledá odpovídající exteriér, zohledňuje poetický stav záběru na němž pak staví a podprahově rozehrává interaktivní vztah s divákem. Zájem o prázdná lesní zákoutí, o vylidněné chatové oblasti a horské boudy v čase po sezóně, o zazimovaná letní sídla a naopak o odpočívající letní sjezdařské areály, prozrazují Gruberovu fascinaci tzv. odloženým či převrstveným „bezčasím“, které odkazuje k minulým aktivitám, ale pouze zprostředkovaně, formou věcných odkazů, materiálových stop, fluidem vzpomínky, která sama „tvaruje“ kompozici obrazu.

 

Neméně důležitým prvkem Gruberova obrazu je horizont události, který je buď předsazen před samotný děj, nebo je umístěn až za něj. Zpřítomňuje tedy jakousi zhuštěnou atmosféru, z níž lze „mezi řádky“ odhadovat, to co se asi na místě samotném asi mohlo stát, nebo k čemu se schyluje, případně k čemu místo samotného pozorovatele vybízí. Častá je volba průhledů s aplikací ostrého protisvětla, ať jsou to okna objektů otevřená do volného prostoru, skuliny mezi stromy nebo lesní průseky a strže. Vždy je to nějaká stopa děje, která v sobě nese dávnou či blízkou minulost. Ozřejmuje „zásah“, který pozměnil interiérovou konstelaci (otevřené dveře, okno, vytažená roleta). Dokladuje a naznačuje dějovou zápletku. Násilně nebo přirozeně. Obě polarity tak participují na ozvláštnění místa, které se stává metafyzicky intenzivním. Obsahuje tajemství, s kterým autor mistrně nakládá.

 

Petr Vaňous Ph.D.

Filip Horyna - Budka na louce se zdá jako míč na hřišti, Nau Gallery, 2015

Když to nevydržím a zeptám se Petra co namaloval, vždy mě překvapí lapidárnost a jistota odpovědi. Např. tohle je louka, tohle pohled z okna atd. Žádné odpovědi typu: namaloval jsem barvy na plátně, nebo maloval jsem abstrakci. Klíčová otázka proto zní jak se na ty náměty dívá, že je maluje často k nepoznání. K tomu mohu jen prozradit několik podrobností, které mi sám řekl, nebo jsem je vypozoroval u něj v ateliéru.

Vím například, že pracuje systematicky. Skutečná základna jeho práce je v úctyhodné sbírce akvarelů, (věnuje se jim nepřetržitě už zhruba šest let). Jsou to většinou studie struktur lesa nebo introvertní ponory do barvy. Na jeden Petrův obraz malovaný na plátně počítejme tak deset až dvacet těchto akvarelů. I samotné provedení maleb, které jsme vystavili, bylo disciplinované. Trpělivě se k výsledku dostával v předem rozmyšlených krocích. V praxi jsou to jednotlivé vrstvy malby, které na sebe pokládá  zhruba v týdenním rozmezí. I samotný způsob práce tedy naznačuje, že není náhoda jak obraz nakonec působí.

Myslím, že není náhoda ani to, jaké si vybírá náměty. Jak mi sám řekl, ideálně by chtěl svoje vnímání uklidnit do té míry, aby ho inspiroval pohled na cokoliv. Nechce za sebe nic přidávat nebo domýšlet. Pro náměty proto nechodí daleko. Pracuje na Vysočině a není důvod mu nevěřit, že všechny pohledy , které zpracovává z paměti, má opravdu nakoukané. Zná je nejen konkrétně, ale chápe i typičnost těchto výjevů, které se přirozeně rok co rok opakují.

 Je to důvod, proč ho při malbě tolik nezajímá, jestli rozpoznáme na obraze např. louku nebo oblohu. Spíše se snaží vystihnout strukturu, kostru toho co z běžných pohledů zůstává v paměti. Malba mu slouží k tomu aby mohl v klidu rozebírat a pochopit sílu samotného pohledu. Tedy pohledu jako vjemu, který nás vede rovnou k prožitku a jaksi obloukem přitom vynechává naše myšlení, zkušenost a konvenci. Trochu jako bychom se snažili utřídit si vůně, které nás vedou rovnou k pocitům a vzpomínkám. Malbu k tomu skutečně volně používá, ať už vynechává nepodstatné, nebo naopak nechá vyniknout např. barvu.

 Myslím, že tak hraje hru sám se sebou i s tím kdo se na jeho obrazy dívá. Nejsme si jistí jestli vidíme opravdu to co si myslíme, že je téma obrazu. O to výrazněji, ale vnímáme zbytek, který běžně přehlížíme, totiž všechno co nedává smysl, na co reagujeme citem.

MgA. Filip Horyna

bottom of page